Králík Český strakáč (ČS)

Český strakáč je naše nejstarší plemeno králíků, které má za sebou bohatou minulost a je i v současnosti neustále šlechtěno, aby bylo zachováno v co nejlepší kvalitě a v co nejvíce barevných rázech i pro další generace chovatelů. Český strakáč je v současné době nejvíce zastoupen v rázu černý a je k vidění i v dalších barevných rázech na mnoha výstavách u nás i v zahraničí. Aby bylo možno udržet plemeno v dobré kvalitě, je potřeba, aby bylo stále více poctivých, trpělivých chovatelů – zájemců o čistokrevný chov. Mnoho rázů tohoto králíka je na pokraji vyhubení, v ČR se již nechovají.  Je jediným naším plemenem s kresbou a celkem se vyskytuje v 9 barevných variantách. Základní variantou je černobílý strakáč, který se chová u většiny chovatelů tohoto plemene. Plemeno ČS je evidováno v Evropských genových zdrojích králíků (RESGEN 060).

Na počátku tohoto století byl vyšlechtěn přímo zušlechtěním stájového českého strakatého králíka na podnět J. V. Kálala. Kálal o jejich kožkách tvrdil, že se hodí k napodobení kožešin krtčích, tuleních a skunkových. Český strakáč vznikl v době, kdy postupně vyprchávalo opojení velkými náročnými plemeny králíků a chovatelé začali vyhledávat plemena menší a skromnější. J. V. Kálal chtěl vzbudit zájem o králíky černé nebo bílé, ale sportovní chov králíků přál více strakáčům a tak se školními dětmi vyměnil belgické obry a stříbřité králíky za jejich strakáčky. Píše, že tehdy žasl nad materiálem, jaký ani v cizině neměli.

Jejich strakatosti se říká anglická a je řízena alelami na lokusu K. Standardní strakáči jsou heterozygoti se sestavou alel Kk. Ve vrhu se kromě standardních heterozygotních strakáčů objevují i nestandardní homozygoti – černí “kominíci” a téměř bílí “mlynáři”. Jestliže použijeme k plemenitbě zvířat černých a bílých, dostaneme všechno potomstvo v typu strakáčů.

Již roku 1913 byl v založen Klub chovatelů českých strakáčů, který se však pro nedostatek funkcionářů za první světové války rozpadl. V roce 1933 vznikl Klub pro zušlechťování českého strakáče v Praze, který funguje doposud. Jedním z prvních činů tohoto Klubu bylo vypracování nového standardu pro českého strakáče, který byl do té doby sloučen s anglickým strakáčem do jednoho plemene.

V cizině (Německo 1935-1936) byli poprvé vystavováni Jaroslavem Dražanem. Bohužel jeho králíci byli tenkrát ohodnoceni jako méně vzrostlí neměčtí strakáči a tak nebyli ohodnoceni. První import proběhl v roce 1979 do SRN. První zemí, která českého strakáče uznala bylo Rakousko.

Český strakáč černý je nejčastějším barevným rázem. Český strakáč modrý je druhým nejpočetnějším rázem. Vyvinul se z ČS černého zřejmě náhodnou mutací. Novějším barevným rázem je ČS havanovitý. ČS divoce zbarvený byl poprvé vyšlechtěn v roce 1946 přikřížením divokého králíka. Tento chov však zanikl po smrti chovatele. Znovu se objevil o 20 let později. V té době se objevil i ČS železitý, právě v těchto vrzích, zřejmě jako náhodná mutace. ČS madagaskaroví a želvovinoví byly vyšlechtěni př. Hrdinou a uznáni jako plemeno r. 1972 (tento odstavec vychází z článku V. Bradny – Český strakáč v našich chovech).

ČS černožlutý má minulost odlišnou. Původně byl vyšlechtěn jako samostatné plemeno jménem “Plzeňský strakáč” plzeňským chovatelem V. Hrubým v roce 1910 (zdroj: ABC králíkáře)nezávisle na tříbarevném strakáči z japonských a ČS černých, železitých, žlutých a později modrých. Prošlechťování plzeňského strakáče bylo přerušeno válkou a opět započato v r. 1958. Později byl tento strakáč sloučen s rýnským strakáčem (dnes tříbarevný strakáč), od kterého se však liší jak kresbou, tak i velikostí. Tato chyba však nebyla napravena ani později a proto se Klub chovatelů ČS zasadil o změnu názvu na ČS černožlutý a tím i sblížení s typově bližším ČS.

Ve vrhu se nerodí pouze strakáči, ale i černí (tzv. kominíci) a bílí (mlynáři), jako u všech strakáčů. ČS je dobrý jatečný králík. Zda budou mláďata vhodná k chovu se pozná hned při narození mláďat. Mlynáři nemají výraznou kresbu a jsou menší než kominíci a strakáči. Český strakáč je po všech stránkách krásné a elegantní plemeno, které stojí za obdiv a chov. Vzhledem k tomu, že je to kresebné plemeno, je jeho chov pro začátečníka poměrně náročný. 

 

Standard plemene

Genotyp:

Genotyp Plemeno
AA BB CC DD gg Kk černý (ČSč)
AA BB CC dd gg Kk modrý (ČSm)
AA BB cc DD gg Kk havanovitý (ČShav)
AA bb CC DD GG Kk (yy) žlutý (ČSž)
AA bb CC DD gg Kk madagaskarový, (ČSmad, ČSDu)
AA BB CC DD GG Kk divoce zbarvený (ČSdiv)
AA BeB CC DD GG Kk železitý (ČSžel)
AA bb CC dd gg Kk želvovinový – isabella (ČSželv)
achiachi BB CC DD GG Kk činčilový (ČSči)
AA bjbj CC DD gg Kk černožlutý (ČSčž)
AA bjbj CC dd gg Kk modrožlutý (ČSmž)

 

Měsíční přírůstky hmotnosti:

měsíc 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
kg 0,5 0,9 1,5 2,0 2,4 2,7 3,0 3,3