• Králíky začínáme připravovat na výstavu již několik týdnů předem. Požadavky, které posuzovatelé kromě standardních vlastností kladou na vystaveného králíka, souvisí z jeho každodenní péčí o chovné zvíře. Jedná se o hmotnost, tvar, kvalitu a čistotu srsti. Všechny stupně výstav jsou pro chovatele svátkem a jeho chovatelskou vyspělostí, která se musí projevit na vystavených králících. Na zvířatech se projeví i to, do jaké míry je chovatel přesným a přísným posuzovatelem vlastního chovu a do jaké míry vnikl do hloubky chovatelské problematiky králíků. Výsledek ocenění je pak výsledkem odborných schopností chovatele.

 

  • Králíci na výstavu musí mít tzv. výstavní kondici. Tedy, aby byli v každé chvíli způsobilí pro posouzení. Samotná příprava začíná celkovou prohlídkou králíka. V první řadě  u něho posoudíme  srst a celý zevnějšek, resp. exteriér a typ, u strakáče kresbu. Prohmatáním se přesvědčíme o správném vývoji kostry, končetin, ocasu. Důležitá je kontrola uší a pohlavních orgánů. Ošetření drápků patří k pravidelné péči o králíka. Při omezených pohybových možnostech drápky totiž rychleji prorůstají, stěžují chůzi a při našlapování způsobují bolest, bývají i příčinou otlaků a prošlapů hrudních končetin.
  • Králíky před výstavní sezónou dobře krmíme, aby měli požadovanou hmotnost, vzhled a kondici. U mladých králíků dle standardu jednotlivých plemen požaduje hmotnost podle jejich věku. Pokud králík z jakýchkoliv příčin zaostal za předepsanou hmotností, nehodí se na výstavu a nepatří ani do chovu. Na menších výstavách se může hmotnost upravit o 5%, větších výstavách, kde králíci jsou vystaveny stresu a dlouhé přepravě je povoleno posuzovatelem upravit hmotnost až o 10% navážené hmotnosti. Není však dobré se toto spoléhat neboť králík odeslán z nižší hmotností cestou ztratí ještě ze své hmotnosti. Každou úpravu hmotnosti je posuzovatel povinen poznamenat do rubriky hmotnost bez toho, aby měnil na hmotnosti zjištěné a uvedené v záhlaví oceňovacího lístku. V této pozici může králík dosáhnout 10 bodů.
  • Druhá pozice zahrnuje při posuzování pět podpozici, je velmi důležitá a zabývá se tvarem těla. Její bodový výsledek ve velké míře může ovlivnit chovatel několik týdnů před výstavami. Proto je vhodné se této pozici věnovat podrobněji. Při posuzování tělesných tvarů je žádoucí, aby jednotlivé části těla tvořily harmonický celek. Zdravý králík se vyznačuje pěkně vyvinutým širokým a hlubokým hrudníkem, širokými prsy, pevným a svalnatým hřbetem. Zadní partie těla je pěkně zakulacená.
  • Za mírně chyby vzorník připouští mírně vyčnívající lopatky, mírně prohnutý hřbet, náběh na sražený nebo kolmý zadek nebo tolik diskutované mírně vystouplé pánevní kosti. Za nepřípustné se považuje: velmi vystouplé lopatky, velmi prohnutý hřbet, vysloveně kapří hřbet a vysloveně sražen nebo kolmý zadek.
  • Hrudní končetiny musí být rovné, jejich nášlap má být tzv. kočičí. Délka a tloušťka končetin jsou součástí pozice typ, ale mají být tlusté – a u jednotlivých plemen v souladu ze standardem. Za přípustné chyby považujeme mírný prošlap hrudních končetin, míře křivé hrudní končetiny, náběh na kravský postoj pánevních končetin. Z nepřípustných chyb je to silný prošlap hrudních končetin, vysloveně křivé hrudní končetiny, vysloveně kravský postoj pánevních končetin, sudový – do „O“ nebo vybočený – do „X“ postoj hrudních končetin, zlomený prst na kterékoliv končetině, chybějící pazourek s výjimkou 5. vnitřního pazourku, zlomená nebo jinak deformovaná končetina.
  • Typickým znakem samiček středních a velkých plemen je lalok, který se vyvíjí v čase dospělosti pod čelistmi. Starší vzorníky připouštěly  lalok souměrně vyvinutý a umístěn ve středu nad prsy. U samců se lalok nemá vyskytovat a při posuzování se považuje za nepřípustnou chybu. Jelikož kolem laloků a tzv. volné kůži u králíků je na výstavách vždy velká polemika, podrobněji uvádím popis z našeho vzorníku:
Kůže má pružně ale pevně přiléhat na všech částech těla králíka. Nemá nikde tvořit řasy, záhyby nebo převisy;
za přípustné vady se považuje : volnější kůže na kterémkoliv místě; u samic velkých a středních plemen trochu šikmý jakož i výraznější lalok; u samic malých plemen lalůček; větší oříšek samců velkých a středních plemen;
za nepřípustné chyby : velmi volná kůže kdekoliv na těle; dvojitý lalok; vysloveno šikmý lalok; u plemene zajíc a všech zdrobnelých plemenech už lalůček.
  • Vystavovatelé často podceňují polohu ocasu, který musí být rovný, vztyčený, přilehlý k tělu ve směru páteře. Mírně se trestá ocas táhlý, hravý, z části nehybný (drátěný), ale rovný ocas. Za nepřípustné jsou chyby trvale a jednostranně nesený ocas, velmi krátký nebo zlomený ocas, křivý, chybějící nebo zhmoždený ocas s výjimkou drátěného.
  • Pozornost je třeba věnovat i vnějšímu vzhledu pohlavních orgánů, které mají být výrazné, nedeformované. Varlata samců mají přiléhat k tělu. Za přípustné vady se považují mírně povislá varlata, tzv.. ochablo šourek; z nepřípustných chyb – chybějící varle nebo varlata, vysloveně vpadlé varlata – ochablý šourek, dvojpohlavnost, veškeré ostatní deformace nebo celková nevýraznost vnějších pohlavních orgánů.
  • Podle hlavy lze rozeznat pohlaví králíka. Na výstavu dáváme jen takové králíky, jejichž typ hlavy se neodchyluje od platného standardu. Obecně platí, že hlava samce je více zakulacená s širokým čelem. Naproti tomu samička má užší a delší hlavu. Králíci s netypickou hlavou na výstavu nevybíráme.

 

  • Krk králíka je krátký. Proto se zdá, jako by hlava byla nasazena přímo na trupu. Tenký krk u králíka je špatným znakem.
  • Uši jednotlivých plemen jsou různě dlouhé. U některých plemen jsou požadavkem dlouhé ušní boltce, u jiných krátké nebo svěšené. Proto si při výběru králíků před výstavou všímáme i jejich délku, zda odpovídá požadavku standardu.
Z přípustných chyb jsou to : užší hrudník, slabší končetiny, delší krk. Užší a delší hlava – pozor u bílých králíků jsou hlava a ušní boltce zařazeny samostatně v 5. pozici. Málo zřetelný pohlavní výraz. Mírně rozložené ušní boltce, náběh na klopení jedné ušního boltce, široce nasazené uši, háčkující ušní boltce při středních a velkých plemen v teplém období konání výstav, měkké konečky boltců s mírnými záhyby, málo zaoblené – špičaté boltce.
  Z nepřípustných chyb v této pozici považujeme: dlouhou a úzkou hlavu, štičí hlava, chybějící pohlavní výraz samců, vysloveně jiný než požadovaný typ králíka u jednotlivých plemen dle standardu. Klopení ušní boltec, jednostranně nesené ušní boltce, ušní boltce posunuty na střed hlavy, vysloveně rozložené ušní boltce s úhlem více než 45 º. U králíků beranů jsou ušní boltce podkovito zavěšené – povislá a jejich rozpětí je dáno od standardu plemene: anglický beran délka cm62 a šířka 14 cm, francouzské berany 40 až 45 cm, malé berany 30 až 36 cm, zdrobnelé berany 22 až 28 cm, meissenský beran 38 až 42 cm.Velká plemena králíků, jak BO mají ideální spodní hranici délky boltců 19 cm a více, nos 17 cm. Středem plemena individuálně od 10,5 obvykle 13 cm. Malá plemena 9 až 10 cm. Zdrobnelé do 5,5 cm.
  •  Dále je třeba si všimnout i lesk, hustotu srsti a její barevné odstíny. Zvláštní pozornost je třeba věnovat takovým plemenům, kterým nepříznivě ovlivňují krycí barvu sluneční paprsky a způsobují nahrdzavelosť srsti. Struktura srsti je při každém plemene individuální. Lesklá a dobře přiléhající srst po celém těle králíka je znakem dobrého zdravotního stavu králíka. Základní typy chlupů jsou podsadových, přechodné – polopesíky a pesíky. U všech plemen se však srst vyžaduje co nejhustší. Srsti prospívá její občasné prečasanie hlavně v době línání. Příliš jemné pesíky jsou znakem i nedostatečné výživy, špatného zdravotního stavu, degenerace. Hrubé pesíky pesíky svědčí o nedostatečně vyvinuté a řídké podsadě. Osina chlupy mají dřeň jen na konci a chrání kůži před vnikáním vlhkosti. Podsadu tvoří kratší, jemné a zkadeřenou chlupy, které chrání tělo před prudkými tepelnými změnami. Podle hustoty podsady se hodnotí kvalita srsti. Hustotu podsady posuzujeme podle toho, jak se chovají pesíky při pohlazení srsti proti směru. Podsada je tím hustší, čím pomaleji se vracejí pesíky do původní polohy. Kromě toho hustotu podsady zjišťujeme i její rozfúknutým na zadní části těla a podle plochy dna nálevky soudíme o její hustotě. Jinak úhel růstu srsti je asi 30 º až 35 º.  Délka srsti je u jednotlivých plemenech různá. U velkých plemen (BO, FB, nos) se požaduje délka srsti 3 až 4 cm. U středních plemen 3 cm, zaječí 2,5 cm. Malé 2 až 2,5 cm, malé berany 3 cm. Zdrobnelé plemena 1,8 až 2 cm. Krátkosrstá plemena 1,8 až 2,1 cm, pesíky mohou přesahovat podsadu o 1 mm, ale nesmí být zvlněné nebo kudrnaté, tzv.. perzián srst. U malých rexů do hmotnosti 3,5 kg je délka srsti 1,7 až 2,0 cm. Zdrobnelé rexi o hmotnosti do 1,5 kg mají délku srsti 1,4 až 1,5 cm. Králík angora mě mít ideální délku srsti asi 6 cm, nesmí být řídká, zplstnatělé nebo se sklonem tzv.. vatové srsti. Liščí králík má délku srsti 4 až 7 cm, zdrobnelý liščí 3 až 5 cm. Plemeno ze zvláštní strukturou srsti saténový králík 2,5 až 3 cm. Za přípustné vady se považuje řidší, měkčí, nepružná nebo příliš hrubá srst, ale i menší odchylky od stanovené délky srsti.
  •   Z plemenných kritéria, která jsou u každého plemene individuální a jsou pod pozicemi 5 a 6 je důsledné se zaměřit na rovnoměrnost a sytost krycí barvy a barvu podsady, požadovanou přesnost a rozložení kresby. Mezibarva, stínování, znaky u kuních. Je třeba všímat si i barvuy očí a drápů, která není u každého plemene stejná. Například bílý dráp u barevných králíků je náznakem holandské strakatostí, co se u nich považuje za nepřípustnou chybu a je sankcionováno výlukou, obdobně jako i náznak skupiny bílých chlupů. Proto už i výše jmenovaná chyba chybějící prst je výluka nebo holé místo na kůži (srst může být vytržená pro náznak bílých chlupů), protože posuzovatel nemůže zjistit zda nejde ze strany vystavovatele takového králíka o nečistý záměr.

 

  •   Dalším problémem je ze strany vystavovatelů, také často diskutována problematika péče chovatele a zdraví králíka. Tato pozice se u nás netrestá srážkou bodů, avšak má vliv na udělení čestných ocenění pro králíka. Byť jen sebemenší poznámka z níže uvedených chyb vylučuje králíka na udělení čestné ceny i kdyby byl na první pohled v daném plemeni na výstavě super šampion. I když je králík na první pohled pěkný neznamená to, že mu už nemusíme věnovat před výstavou žádnou pozornost. Nedostatky v čistotě zvířat sice nemají vliv na bodové hodnocení. V ČR je od roku 2003 zavedena 7 pozice s názvem „Péče a zdraví“. Je hodnocena celkem 5-ti body.
  • K péči chovatele tedy patří i čistota a příprava králíka. Uši musí být řádně vyčištěné bez ušního mazu a příznaků svrabu. Rovněž musí být vyčištěny pohlavní koutky a srst zbavená různých příměsí, jako je nalepené bodliačie a pod. Drápky musí být zkrácené tak, aby jejich délka nepřesahovala srst, ale aby nedocházelo ke zraněním ať už posuzovatelů nebo garantů při přebírání a nošení králíků. Drápky musí být stejně očištěné a zbavené nalepené podestýlky a trusu. Pokud je na králíkovi vidět nedostatečná péče chovatele, nebude takové zvíře posouzeny s poznámkou „nepřipravený na výstavu“. K čistotě patří i to, aby zvířata nebyla znečištěné močí, nečistou podestýlkou, trusem a pod. Tento zjištění stav se projeví při hodnocení v 4., 5. a 6. pozici ale hlavně v 7. pozici – péče a zdraví.
  • Deformace způsobené vnějšími vlivy např. natržené ušní boltec, deformace ušních boltců po očkování, zkrácený ocas po zlomenině se hodnotí poznámkou „neklasifikován, chovu schopen“.
  • K péči patří i tetování. V době výstavy musí být tetování čitelné, bez stop po tetovací barvě. Pokud je tetování zcela nečitelné a nedá se zjistit ani jeho věk, králík se neklasifikuje s poznámkou „nečitelné tetování“, pokud je králík jinak v pořádku připíše se poznámka „po opravě tetování chovu schopen“. Drobné chyby tetování např.. převrácené čísla, záměna boltců, králík řádně posoudí z poznámkou uvedené chyby. Pokud posuzovatel zjistí, že hmotnost podle tetování v levé ušní boltce neodpovídá věku králíka, zvíře neklasifikuje s poznámkou „tetování neodpovídá věku králíka“.
  Tedy pokud jsou na zvířeti zjištěny takové nedostatky, které ztěžují jeho objektivní posouzení (znečištěné pohlavní koutky, výrazně silné línání, dlouhé drápky) platí, že zvíře se neklasifikuje – stačí i jeden případ z uvedených.
  I zjevné příznaky choroby nebo podezření na chorobu musí posuzovatel konstatovat a zaznamenat do odstavce oceňovacího lístku. Zvláště se musí sledovat během posouzení chorobám nakažlivým chorobám dědičným. Od posuzovatele nelze požadovat stanovení přesné diagnózy, toto je záležitost veterinárního lékaře.
  Obecně však platí:
Mírné slzící oko – zvíře klasifikuje; silně slzící oko nebo oči – neklasifikován; ušní svrab – neklasifikován; zjištěn cizopasníci – neklasifikován, rýma nebo podezření na ni – neklasifikují, zvíře je povinen na upozornění posuzovatele pořadatel odstranit do karantény; plynatost (nadmutí – bubnů) – neklasifikován; porucha nervového systému – výluka; rybí oko – výluka; zapadlé oko – výluka; chorobně vypouklé oko – výluka; zduření pohlaví (event. syfilis) – neklasifikován; jakékoli otevřené rány – neklasifikován; jakékoliv zdeformování kostry – výluka; přerostlý zubů – výluka; abces – neklasifikován; otok (event. příznak myxomatózy) – odstranění z výstavy; katar předních cest dýchacích – neklasifikován; otlaky otevřené – výluka; otlaky neotevřené – neklasifikován; obojpohlavnosť – výluka; chybějící varlata nebo šourek – výluka; rozštěp penisu – výluka ; výrazně padlé varlata – výluka; deformace pohlavních orgánů – výluka.
  Na králíky musíme myslet i při přepravě na výstavy a jejich veterinárnímu vyšetření, na základě kterého nám vystaví veterinární lékař potvrzení potřebné k prokázání zdravotního stavu při předávání zvířat pořadatele výstavy. Nezbytným doplňkem přenosky je prostor pro umístění rodokmenů od prodejních králíků, jakož i zpětné zaslání oceňovacího lístku. V současnosti je přeprava králíků na velké výstavy pro dlouhé vzdálenosti problematická. Vystavovatel je odkázán na individuální nebo hromadný odvoz organizacemi. Při hromadném dovozu králíků je třeba přepravky označit číslem výstavní klece a přehledným jmenným seznamem vystavovatelů. Velmi důležité je jim během přepravy zajistit dostatek vzduchu tak, abychom je nevystavili průvanu, podchlazení nebo přehřátí. Je samozřejmé, že přepravky musí být lehké, vzdušné s nepropustným dnem. Velikost přepravek záleží na velikosti přepravovaných plemen.
  Pokud tedy chceme s králíky na výstavě obstát v početní konkurenci, musíme jejich přípravě věnovat patřičnou pozornost.