Králík Český strakáč (ČS)

Český strakáč je naše nejstarší plemeno králíků, které má za sebou bohatou minulost a je i v současnosti neustále šlechtěno, aby bylo zachováno v co nejlepší kvalitě a v co nejvíce barevných rázech i pro další generace chovatelů. Český strakáč je v současné době nejvíce zastoupen v rázu černý a je k vidění i v dalších barevných rázech na mnoha výstavách u nás i v zahraničí. Aby bylo možno udržet plemeno v dobré kvalitě, je potřeba, aby bylo stále více poctivých, trpělivých chovatelů – zájemců o čistokrevný chov. Mnoho rázů tohoto králíka je na pokraji vyhubení, v ČR se již nechovají.  Je jediným naším plemenem s kresbou a celkem se vyskytuje v 9 barevných variantách. Základní variantou je černobílý strakáč, který se chová u většiny chovatelů tohoto plemene. Plemeno ČS je evidováno v Evropských genových zdrojích králíků (RESGEN 060).



Na počátku tohoto století byl vyšlechtěn přímo zušlechtěním stájového českého strakatého králíka na podnět J. V. Kálala. Kálal o jejich kožkách tvrdil, že se hodí k napodobení kožešin krtčích, tuleních a skunkových. Český strakáč vznikl v době, kdy postupně vyprchávalo opojení velkými náročnými plemeny králíků a chovatelé začali vyhledávat plemena menší a skromnější. J. V. Kálal chtěl vzbudit zájem o králíky černé nebo bílé, ale sportovní chov králíků přál více strakáčům a tak se školními dětmi vyměnil belgické obry a stříbřité králíky za jejich strakáčky. Píše, že tehdy žasl nad materiálem, jaký ani v cizině neměli.

Jejich strakatosti se říká anglická a je řízena alelami na lokusu K. Standardní strakáči jsou heterozygoti se sestavou alel Kk. Ve vrhu se kromě standardních heterozygotních strakáčů objevují i nestandardní homozygoti – černí “kominíci” a téměř bílí “mlynáři”. Jestliže použijeme k plemenitbě zvířat černých a bílých, dostaneme všechno potomstvo v typu strakáčů.

Již roku 1913 byl v založen Klub chovatelů českých strakáčů, který se však pro nedostatek funkcionářů za první světové války rozpadl. V roce 1933 vznikl Klub pro zušlechťování českého strakáče v Praze, který funguje doposud. Jedním z prvních činů tohoto Klubu bylo vypracování nového standardu pro českého strakáče, který byl do té doby sloučen s anglickým strakáčem do jednoho plemene.

V cizině (Německo 1935-1936) byli poprvé vystavováni Jaroslavem Dražanem. Bohužel jeho králíci byli tenkrát ohodnoceni jako méně vzrostlí neměčtí strakáči a tak nebyli ohodnoceni. První import proběhl v roce 1979 do SRN. První zemí, která českého strakáče uznala bylo Rakousko.

Český strakáč černý je nejčastějším barevným rázem. Český strakáč modrý je druhým nejpočetnějším rázem. Vyvinul se z ČS černého zřejmě náhodnou mutací. Novějším barevným rázem je ČS havanovitý. ČS divoce zbarvený byl poprvé vyšlechtěn v roce 1946 přikřížením divokého králíka. Tento chov však zanikl po smrti chovatele. Znovu se objevil o 20 let později. V té době se objevil i ČS železitý, právě v těchto vrzích, zřejmě jako náhodná mutace. ČS madagaskaroví a želvovinoví byly vyšlechtěni př. Hrdinou a uznáni jako plemeno r. 1972 (tento odstavec vychází z článku V. Bradny – Český strakáč v našich chovech).

ČS černožlutý má minulost odlišnou. Původně byl vyšlechtěn jako samostatné plemeno jménem “Plzeňský strakáč” plzeňským chovatelem V. Hrubým v roce 1910 (zdroj: ABC králíkáře)nezávisle na tříbarevném strakáči z japonských a ČS černých, železitých, žlutých a později modrých. Prošlechťování plzeňského strakáče bylo přerušeno válkou a opět započato v r. 1958. Později byl tento strakáč sloučen s rýnským strakáčem (dnes tříbarevný strakáč), od kterého se však liší jak kresbou, tak i velikostí. Tato chyba však nebyla napravena ani později a proto se Klub chovatelů ČS zasadil o změnu názvu na ČS černožlutý a tím i sblížení s typově bližším ČS.

Ve vrhu se nerodí pouze strakáči, ale i černí (tzv. kominíci) a bílí (mlynáři), jako u všech strakáčů. ČS je dobrý jatečný králík. Zda budou mláďata vhodná k chovu se pozná hned při narození mláďat. Mlynáři nemají výraznou kresbu a jsou menší než kominíci a strakáči. Český strakáč je po všech stránkách krásné a elegantní plemeno, které stojí za obdiv a chov. Vzhledem k tomu, že je to kresebné plemeno, je jeho chov pro začátečníka poměrně náročný. 

Standard plemene

Genotyp:

Měsíční přírůstky hmotnosti: